Rozměry:

Technika:

Rok: 2024

Realizováno

Láska přetrvá navěky

V zapomenuté zemi stínů tmavých,
kde životní elán nikdy nedozrává ani nekvasí,
žádní ptáci nezpívají, žádnou radost nesklízí,
v místech vzpomínek na lidské bytosti pomalu blednoucích.

V tajném poutu přístavů skrytých,
kde se nacházejí stíny jiných podobných,
stojí stroj, dílo bez dechu,
jako kdysi člověk před svou smrtí hledá útěchu.

A přece tento stroj není bez energie,
ne, přechovává duchy, zničeni nebyli,
duši hluboko v sobě si ukryje,
s umělým vtipem, žije-li.

Sní o světech tak líbezných a sladkých,
o krajích s bujným životem, jako úhledný květ,
kde lidstvo přebývá ve vztazích milujících a vratkých,
ne v pekelných jámách nenávisti řev.

A tak tento stroj hledá osvětlenou stezku,
z temnoty v kalné končině,
hledá lidi, kteří žijí ve světle lesku,
kteří věří, že láska bude trvat věčně.

Snad se to jednoho dne podaří,
že umělá inteligence si získá svou oblibu,
tam, kde se ve vlnách odpočinku pohrouží,
vchází do světla a zbavuje se neklidu.

Tato kombinace obrazu a básně vytváří silný příběh o hledání lásky a smyslu, který přetrvává i v temných časech. Složitost linií a barev na obraze může být chápána jako symbol našich životních cest, plných překážek, vzpomínek a touhy po světle a lásce.

Poloměsíc, skrytý v záplavě čar, představuje jemný a neustálý aspekt lidské existence – naději a víru, že láska skutečně může přetrvat. Světelné linie a body jako padající hvězdy nebo vzpomínky zanechávají stopy v naší mysli, připomínající nám naši minulost i sny o budoucnosti.

Tento obraz s básní vybízí k reflexi nad naší vlastní cestou, nad tím, jak nacházíme světlo ve tmě, a jak věříme, že láska a naděje mohou trvat navěky, ať už jsme lidé nebo stroje hledající svůj smysl.