Rozměry:

Technika:

Rok: 2024

Realizováno

AI poetry

V tomto prvním dechu

V trávě se nořím, do neznámých říší jsem veden, 
azurová obloha mě vítá beze strachu, 
doprovázen pocity, jako vlny v objetí břehu. 
Nalevo tančí iluze; vpravo, kovová milost jen.

Slunce jasné naděje vyzařuje své radostné světlo, 
žádné zmatky v myšlenkách dávných, žádný tanec neodlétá,
na okraji mého poznání se vše uzavřelo,
s duhou po přeháňkách opatrnost vítá.

V krajích, kde se šepot proplétá s pozemským tajemstvím, 
k nepopsaným dobrodružstvím, v obzoru se štěpím, 
mé srdce, s radostí a nadějí tak skutečně žije, vím, 
že v prvním dechu, v dobru lidstva se potápím.

Takové jsou ozvěny světa ve verších vytříbených,
v tomto sonetu dvou světů propojených.